Dotazník pro Vás!

Milí účastníci! Běhen dvou dnů vám do mailové schránky přiletí link na hodnotící dotazník letošních programů.
Tedy – chtěli jsme se vás samozřejmě zeptat, jak nám slušela zelená trička, jak se vám líbila mantra a Óda na CVVZ, jestli byly pohodlné letošní matracové kutlochy v šatnách u čajovny… a ještě na spóóustu dalších velmi podstatných informací… Ale když ten dotazník měl asi sto stránek, došlo nám, že byste nám možná nechtěli odpovídat, byť nás máte třeba i rádi… A tak jsme ho nakonec zkrátili vlastně jen na programy. Ale zato jsou tam všechny!! Jsou rozděleny do časových bloků, podle toho, jak jste měli šanci se jich účastnit, aniž byste se rozdvo – nebo roztrojili. Tak si snad najdete v každém bloku ten jeden, na kterém jste byli (nebo nakonec nebyli…) a zakliknete nám, jaké to bylo. A můžete přidat i komentář, který si určitě do Vánoc přečteme, slibujeme… Děkujeme za váš čas na hodnocení, a ještě víc vám děkují z Budějc, protože budou vědět, kterých programů udělat víc a které už nezkoušet…

Lída Kolčava a Uťa za evaluační tým

Kandidatura 2022

Nuže, z Náchoda odjíždíme domů a za rok se uvidíme v Českých Budějovicích. I rok 2021 máme jistý – na podzim zavítáme do Zlínského kraje, a to konkrétně do Holešova. Co nás ale bude čekat po něm? Nikdo neví, zda nás v jižních Čechách bude čekat napínavé hlasování, nebo jestli se nám představí jediný kandidát. Přihlásí se Plzeň, která svou možnou kandidaturu zmiňovala na Quo Vadis? A kdo dále? Nyní máte skoro rok na promýšlení svých možností a třeba nás právě vy pozvete na rok 2022 do VAŠEHO města. A my se těšíme!

Terka

Výsadek

V noci ze soboty na neděli proběhl jeden z nejrychleji obsazených a nejočekávanějších programů – Výsadek. Na program sice dorazilo méně účastníků, než bylo přihlášeno, ale alespoň měli organizátoři jistotu, že to byli ti nejodvážnější z nejodvážnějších. Rozdělili se do několika aut, která je rozvezla na jednotlivá stanoviště, odkud se museli vydat na určené místo, kterým byla TZ Studánka. Jediné, co měli s sebou, byla obálka s mapou.

Každý se s touto výzvou popral jinak, zatímco někteří se stačili vrátit ještě předtím, než na Studánku dorazili organizátoři (protože jim cestu zablokovala skupina muzikantů a zapadlé auto), někteří měli výsadek daleko dobrodružnější. Jedna z účastnic úspěšně minula Studánku a pokračovala až do 3 km vzdáleného Bohdašína, kde vzbudila zaměstnance ČD na zastávce, aby si mohla zavolat. Další účastník se zase rozhodl, že to na Studánce až moc dobře zná, takže chtěl dojít až do Náchoda, ale i toho nakonec organizátoři dovezli. Ztratil se jen jediný účastník, takže organizátoři považují celý program za velmi úspěšný, a věří, že si ho účastníci užili, protože zážitky nemusí být krásné, hlavně, když jsou intenzivní!

Pája a Matěj

Střípky z programů

Nedělní dopoledne nabídlo všem doposud nevyčerpaným účastníkům ještě širokou škálu programů. V tělocvičně na Komendě probíhaly ve dvojicích pokusy o základní figury akrojógy, které byly ve většině případů úspěšné a oku lahodící. Kdo už se hýbat nechtěl, ten zavítal na program Maskování zranění, odkud odcházel spíše v podobě zombie a snažil se na chodbě nikoho nevylekat. Komu z nás na táboře někdy nedošly nápady, co se krátkých rychlých her týče. K načerpání nových je CVVZ ideální a vlastně to ani nemusí být tak náročné – což takhle chodit po místnosti, podávat si ruce a smát se na sebe navzájem? V obou dopoledních blocích bylo taky možné si ještě zkusit něco vyrobit – například adventní výzdobu nebo kožený váček. Vrcholem programu byl LARP, ve kterém se účastníci přenesli do období První republiky, a to včetně krásných kostýmů.

Terka

Vize konference „VIZE 2030“

Jedním z nejvýraznějších témat závěrečného ceremoniálu byla i konference, která se konala v sobotu, cílem bylo probrat budoucnost neformálního a zájmového vzdělávání a navrhnout a pojmenovat cíle, kterými bychom se chtěli společně vydat. Panelové diskuse se zúčastnili i zástupci České rady dětí a mládeže, Národního institutu dalšího vzdělávání, Univerzity Palackého Olomouc a další odborníci z řad vedoucích dětských kolektivů a pedagogů z DDM a SVČ.

Témata nám na ceremoniálu představil Ing. Aleš Sedláček, předseda ČRDM. Jedno z prvních témat, o kterém se diskutovalo, bylo uvolňování vedoucích ze zaměstnání na letní dovolené, kdy by zaměstnanci dostávali několik dní dovolené navíc nebo kompenzaci formou daňové slevy. Dále se řešilo uznávání kvalifikací získaných v neformálním vzdělávání, které by byly uznávané i v jiných odvětvích, třeba na školách. Řešilo se i otevření garantovaného systému vzdělávání a vytvoření platforem pro setkávání zájemců na krajské úrovni. Společně jsme se všichni shodli i na tom, že bychom uvítali i podporu při začleňování dětí a mládeže se speciálními potřebami do volnočasových aktivit a podporu výchovy a vzdělávání v přírodě na všech úrovních.

Diskuze byla úspěšná a konference dospěla k několika cílům, se kterými se bude dále pracovat při jednáních a tvorbě klíčových zákonů a při formování budoucnosti neformálního a zájmového vzdělávání.

Pája

Zpověď naší redakce

V záplavě zelených triček jste během perného víkendu mohli zahlédnout i některého z členů naší redakční party. Neustále se mezi vámi rojily redaktorky, které s vámi zpracovávaly rozhovory či ankety a odposlouchávaly, co se kde děje. Koneckonců, uzávěrka dalšího čísla Náchodského vlákna se vždy neúprosně blížila.

Moc doufáme, že se vám časopis letošní CVVZ líbil. Odpusťte nám případné chyby a nesrovnalosti, které jste objevili. Naším úkolem bylo informovat o všem, co vám mohlo uniknout, a zachytit atmosféru celé akce. Doufáme, že se nám to povedlo.

A co si naši redaktoři z CVVZ odnesli?

„Pro mě to byla víceméně úplně nová zkušenost. Mimo jiných věcí jsem si třeba zkusila, jaké to je pracovat trochu pod tlakem a být vázána časem. Tři dny jsme pracovali v úzkém kruhu, šlo tam taky hodně o spolupráci a komunikaci. Jsem ráda, že jsem dostala tu možnost být součástí redakce a tuhle práci si vyzkoušet.“ – Markéta Žáková, redaktorka

„Naučila jsem se hledat gramatické chyby i ve dvě ráno. Zasmát se, i když tomu situace zrovna nepřeje.“ – Tereza Janáková, fotografka

„Pro mě byl kritický moment asi ten, když vypověděla službu tiskárna v průběhu tisku prvního čísla, to se zdálo jako docela krize.“ – Jiří Linhart, autor komiksů a redaktor

„Vzpomínám si, že v sobotu, když jsme dokončovali poslední číslo, byli už někteří neuvěřitelně unavení. Třeba Markét už byla tak vyřízená, že už jen koukala na obrázky štěňátek a nemohla se přestat smát, to už byla opravdu velká krize.“ – Pavla Štěpánová, redaktorka

„Nejvíce jsem si užila asi zpracovávání autentických rozhovorů s lektory programů, dozvídat se o nich i neoficiální věci. S jednou lektorkou jsem takhle dokonce objevila společného známého.“ – Hana Štěpánová, redaktorka

„Já jsem si práci v redakci užila celkově, ale bez mých skvěle naladěných redaktorů by to takové nebylo. Rozhodně to byla zajímavá zkušenost mít pohled druhé strany a myslím, že jako úplní amatéři jsme se jí zhostili celkem dobře. Díky týme!“ – Monika Vodová, šéfredaktorka

Bylo nám opravdu velkým potěšením zprostředkovávat vám informace ze všech koutů Náchoda a doufáme, že i vám bylo potěšením je číst.

Vaše věrná redakce Náchodského vlákna

ROZHOVORY, KTERÉ SE NEVEŠLY DO MINULÝCH ČÍSEL

Představujeme Náču, Úťu a Omara.

1) Jaký máš celkový pocit z proběhlé CVVZ?

ÚŤA: Teď už dobrý. Měl jsem obavy z velkého počtu účastníků a přešlo mě to až v sobotu odpoledne, kdy se potvrdilo, že to jídelny, toalety a my organizátoři zvládneme.

NÁČA: Pocit mám skvělý. Hlavně z toho, že i tak velký organizační tým fungoval jak švýcarské hodinky.

OMAR: Celkově si myslím, že se CVVZ povedla, lidé si ji chválí. Chvílemi si myslím, že sem byl na jiné CVVZ :-D, protože těch pochybení bylo více, než si u pojmu dokonalost představuji. Je škoda, že není druhý díl, mě to organizování prostě baví. Takže pocit mám příjemný, povznášející a pozitivní. Jsem nadšený z kamarádů v mém týmu, bez kterých bych to prostě nedal. A já to řeknu: jsou to Adam Roleček, Kája Ulčová, Dan Stehlík, Káťa Dušková, Marek Kubín, Matěj Véle, Vašek Kozák, Jarda Lang, Lukáš Čáp, David Beránek, Adéla Hubálková, Michal Dudek, Verča Loudová, Ondra Škarka, Aneta Martínková, Honza Bžoněk, Jára Petřek, Robin Lux, Tomáš Roman, Michal Macháček, Aleš Vladyka, Michal Štěrba, Radek Doležal, Martin Lang, Klárka Chvojková, Zdenda Škarka, Dominik Špinar, Ruda Potůček a Tomáš Marný.

2) Je teď zpětně něco, co kdybys mohl, tak bys udělal jinak?

ÚŤA: Jistě, člověk se učí celý život.

NÁČA: Asi vždy se najde něco, co by šlo udělat jinak, na druhé straně dle mého bylo mnoho věcí tak fajn, že změna by možná vedla k horšímu.

OMAR: Důslednější příprava, příprava mého týmu, nákup čokolády pro Kačí, protože ta se pak ještě víc usmívá a má fakt pěkný úsměv, lízátka pro Káju a kakao pro Roldu, oba jsou dříči a mají to se mnou občas těžké, tak aby měli o něco sladší život v mé společnosti. V přípravné fázi bych ještě více makal, a ještě více dával informace na web. Ještě více bych komunikoval s lektory a více jich ulovil. Více se na všechny usmíval a rozdával radost a pozitivní energii.

3) Co pro tebe bylo v průběhu celé akce nejnáročnější?

ÚŤA: Měli jsme na starosti IT vybavení a provoz na CVVZ. Počínaje štábem, lektornou, Infem, redakcí a konče tisky všeho možného. A ty tisky byly nakonec opravdu nejnáročnější, protože nám kiksla hlavní, nejvýkonnější a jediná A3 tiskárna, a tak jsme 3× denně jezdili na druhou stranu Náchoda tisknout Náchodské vlákno do spřátelené firmy, kam nás pustili i ve 2:30 v noci – aby bylo co číst ke snídani.

NÁČA: Moderování slavnostního ceremoniálu, jelikož jsem byl unaven a špatně se mi soustředilo a pak určitě závěrečný úklid.

OMAR: No, asi zjištění, že se mnou ani v nedělním čísle nevyšel rozhovor v Náchodském vláknu. Smíření se s tím, vyhodnocení situace, hození vlastního ega do koše (muži asi tuší, jak to máme s chlapskou ješitností, ženy sice také, ale spíše jak s tím neúspěšně bojujeme) a soustředit se na úspěšné zakončení hezky rozjeté akce a udržení té skvělé atmosféry na CVVZ. Vše ostatní bylo příjemné. Vlastně jedna věc, zjištění, že máme chybu s učebnou K105 a prostě do bytu domovníka se nám nepodaří žádný program umístit a učebnu K104 nelze využít. To byla „prekérka“. Naštěstí s týmem jsme to „pošéfili“ dost mi s tím pomohli Kája s Kačí a Danem.

4) Na který moment z letošní CVVZ budeš vzpomínat nejraději?

ÚŤA: Asi na pochvalné mručení od účastníků QUO VADIS.

NÁČA: Pravděpodobně na svůj program v počítačové učebně, kde jsem skvělou partu lidí učil programovat hru na mobilu a pak, ač jsem psal, že to bylo pro mě velmi náročné na soustředění, tak slavnostní ceremoniál.

OMAR: To se nedá takto jednoznačně říci. Prostě to nemám na momenty nebo okamžiky, vnímám celek a mám trochu i mlhu v tom, jak to vlastně na CVVZ bylo.

Budu vzpomínat na celou CVVZ, na přípravu. My jsme se u toho všeho hodně nasmáli. Vyprofilovala se z nás skupinka se stejným smyslem pro humor a to je pak pecka spolupráce. Mně se líbí, jak jsme spolupracovali bez předsudků. Nevím, zda účastníci vědí, ale na CVVZ se podíleli jak lidé z neformálního, tak zájmového vzdělávání. Ano, přímo či nepřímo zde byla zastoupena tři školská zařízení. V době kandidatury byla Lída Pohanková ředitelka SVČ Déčka Náchod, Láďa Vohralík pedagog volného času Déčka DDM Rychnov n. Kn., po úspěšné kandidatuře se přidala se svým skvělým týmem Eva Jenčíková ze Slunička – DDM Týniště nad Orlicí. To samo osobě je silná „grupa“ a když se přidají z „neformálu“ organizace typu Hradeckých lvů pod vedení Honzy Navrátila, Brontíci s Liborem Baláčkem, organizátory doplní Náchodské Eldorádo v tandemu Petr Štěpán (mimochodem dotahovačem týmu a IT specialistou) a Dalibor Vích, který nejen že zabezpečoval gympl, ale také skvěle a přirozeně uváděl závěrečný ceremoniál, to jsou hodně dobré „suroviny“ na úspěšnou CVVZ. To prostě bylo příjemné. Za svůj profesní život jsem zažil averze mezi „domečky“ a neziskovkami. Pohybuji se ve „volnočase“ již dlouhou řadu let a pamatuji 90 léta, kdy to bylo více provázané a prošel jsem si „domečkem“ i neziskovkou a vím, jaká jsou úskalí a normy a zákonná nařízení, výhody a nevýhody. V minulosti jsem se na CVVZ setkal s nespokojenými členy NNO, kteří měli špatnou zkušenost s DDM v místě jejich bydliště a opačně profesionálové pohlíželi skrz prsty na NNO.

Takže já budu vzpomínat na to, jak „domečky“ a NNO na Náchodské CVVZ v roce 2019 skvěle spolupracovaly a ukázali, že to jde s úctou a respektem k sobě navzájem.

Jen doplním, že se k organizátorům v průběhu dvouletých příprav přidali siláci z Českosloveského zálesáka Nová Paka (ti si fakt mákli, v zákulisí dřeli na těch těžkých věcech a bez nároků na oslavu jejich skutků a ukryti před zraky účastníků se podíleli na jejich spokojenosti), Inferno, z Déčka – SVČ Náchod Larpíci a Erasmáci, Rescue camp skláním se před vámi v pokloně a díky za podpůrné činnosti pro programovou část.

5) Šel bys do toho znovu?

ÚŤA: Ano. S tímto týmem – bez váhání ano.

NÁČA: Kdyby to mělo být dnes, tak bych velmi váhal. Za pár dní to ale bude asi jiné.

OMAR: Ano! Tedy v případě, že bych prošel konkurzem, psychotesty a přezkoušením z tělocviku.

6) Jakou největší zkušenost ti to dalo?

ÚŤA: Novou asi žádnou, ale 100 % se mi opět potvrdilo, že SKVĚLÝ tým se skládá z naprosto rozdílných a nesourodých osobností, které ale dokážou v pravý čas „hrábnout“ a vytvořit třeba CVVZ.

NÁČA: Nevím, jestli zkušenost, ale určitě poznání, že v našem kraji je mnoho skvělých lidí, s kterými stojí za to spolupracovat.

OMAR: V organizování akce tohoto typu mi to nemůže dát jen jednu „největší“ zkušenost. Nebo takto, já to nedokážu takto vnímat. Celá CVVZ je fenomén a jako fenomén tě to celého změní. Zjistíš, jak hloupý jsi byl, když si v letech předchozích bez dané zkušenosti bručel nad chybami a nedokonalostí tvých předchůdců. No a já dokážu být velký bručoun (ano, já si takto dělám kamarády :-D). To jsem odhalil už v roce 2011, když jsme pod vedením již zmiňovaného šéfa Déčka RK Pepči Solára (za toho Pepču určitě získám premie :-D) společně celé Déčko pracovali na programové části. Už tenkrát jsme odvedli dost dobrou práci. Tu zkušenost jsem vyhodnotil a přetavil v dovednosti při organizování dalších akcí. Takže CVVZ mě naučila, jak dál a lépe plánovat, jak více s pokorou pohlížet na ostatní, ať „spoluhráče“ nebo „protihráče“ (a vím, že tuto pasáž mi někteří nebudou chtít věřit, že takto vnímám). Jsem celkově ohromen, co všechno nám dávají činnosti ve volném čase, ať v zájmovém, či neformálním vzdělávání, a jak dokážeme růst. Nechci tím snižovat hodnotu a potřebnost formálního vzdělávání, protože psaní, pravopis, matematiku a další odborné předměty se v našem prostředí těžko naučím. Cestu vidím ve vzájemném respektu a propojení mezi těmito formami vzdělávání (pro čtenáře: nepovažuji se za objevitele Ameriky).

Takže CVVZ mě posunula dál, vyzkoušel jsem si „šéfovat programové části“, firmě s téměř 800 lidmi. Zjistil jsem, jaké mám slabé stránky a v čem se mi dařilo. Vyhodnotím, jestli mám na to se zlepšit, nebo to byl vrchol a výše nemám kam stoupat, a dám úsilí do udržení této laťky. Za to CVVZtce moc děkuji.

Markét

Jirkův komiks